Štěstí

Co je štěstí? Máme na něj právo? Zasloužíme si jej? Blíží se volby (o nich psát nechci) a opět kolem mě lítá spousta bilbordů a reklam z radia, metra apod. Sliby a sliby a sliby. Opravdu potřebujeme, aby nám někdo musel mazat med kolem pusy a my na to pořád skákali?

Ale není to jen o volbách. Je to i o reklamách na jiné produkty. Ať už sportovní, kulturní, zkrášlující, vyučující. Všechny míří jedním směrem (čest výjimkám, jsou). A to je navnadit nás, že za nás něco udělají, že za nás něco oddřou, že nám něco dají. A my pak budeme spokojení a šťastní. Kdy jste naposledy byli šťastní, když Vám někdo něco dal? Kdy jste naposledy byli šťastní, když Vás někdo pochválil? Kdy jste naposledy byli šťastní, když Vás někdo někam vzal a ukázal nové věci? Jak dlouho to vydrží? Mě to nikdy moc dlouho nevydrželo. Ne proto, že by ty jednotlivé věci nebo zážitky byly špatné. Ale nebyly z mého nitra. Já sám jsem se o ně nezasloužil (dárek), nepřesvědčil sám sebe o dobře odvedené práci (pochvala – často je důvodem jakýkoliv motiv toho, kdo chválí) nebo nenastolil zvyk něco dělat a trvale se z toho radovat (zážitek).

Rád čtu a tak mi nyní uvízla v rukou jedna úžasná kniha od Ivo Tomana (koupená, s jeho vlastnoručním podpisem). Ta kniha se jmenuje Debordelizace hlavy a možná z ní někde níže použiji výrazy, které si půjčím od autora. Je v ní spousta věcí, které jsem už někde četl, v životě poznal a uvědomil si je. To, co mě na Ivo Tomanovi baví, je, že se s tím nepárá a nemaže. Na rovinu mi říká, co a jak je a že si za vše v životě mohu sám. Ano, za vše. A výsledkem je to, jak se cítím, jak jsem šťastný. Nemůže za to nikdo jiný, nikdo to nemůže změnit ani mě udělat šťastným. Ano, jsou situace, které neovlivním, může do mě nabourat opilý řidič, může na mě spadnout meteorit. Ale i v takových případech mohu něco ovnivnit, a to je reakce na tuto situaci.

Co je tedy štěstí? Je to stav mysli. Nesouvisí to s tím, jak vypadáme, kolik máme peněz, ani jak jsme staří. Souvisí to s tím, co se nám honí hlavou. To je dobrá zpráva, protože se můžeme naučit být šťastní ! Naše západní kultura klade důraz na to, že štěstí se dá dosáhnout hlavně vnějšími prostředky – penězi, společenským postavením, slávou a pod. Proč ale tolik úspěšných a bohatých lidí z historie i dneška není šťastných? Protože prostě naše štěstí nezávisí na vnějších podmínkách, ale jen na tom, co si o sobě a světě kolem sebe myslíme my sami. Záleží jen na nás, zda budeme šťastní, nebo ne. O tom nerozhoduje nikdo jiný. Jen my sami.

Pojďme udělat tuto společnost a vše kolem nás příjemnější, veselejší. Není k tomu třeba mnoho, musíme změnit sami sebe a pohled na svět. A radovat se z každého dne, jít si za svými cíli, sny. Obětovat se trochu. Mít vnitřní radost a spokojenost. A to nám nezajistí nikdo jiný, je to jen o tvrdé práci nás s námi samotnými. Je to tvrdé, ale kdo si stěžuje, že nemá štěstí, vlastně jen říká, že nemá vůli a sílu něco sám se sebou dělat. Podívejme se tvrdě do zrcadla a pusťme se do práce. Nejde jen o nás, ale i o děti, co kolem nás vyrůstají. Zdarma prostě na světě není nic.

2017-10-20T14:17:02+00:00 11.Říj, 2017|